Hysterie
Hysterická psychopatie je původce mnoha problémů v mezilidských vztazích. Každého člověka může v životě postihnout událost, kterou se mu nepodaří racionálně zvládnout a při níž dojde k hysterické reakci, tj. ke strnulosti a neschopnosti pohybu, nebo naopak k pohybu nadměrnému a nekoordinovanému, k zoufalému křiku atd.
Tyto reakce jsou pochopitelné a vycházejí z drastického prožitku a po nějaké době pominou. Je-li člověk vystaven traumatizujícím zážitkům dlouhodobě, může vzniknout hysterická neuróza, projevující se třesem nebo křečí. Nejčastější ze všech podob hysterie je hysterická psychopatie. Je velmi záludná, protože chování hysterické osoby bývá často vnímáno zcela jinak. Např. jako panovačnost, rozmazlenost, urážlivost, vzdorovitost, výbušnost, zvýšená citlivost. Málokdo proto dokáže poznat, že se za těmito rysy skrývá těžká psychická porucha, narušující rodinné, partnerské i pracovní vztahy.
Definice hysterie:
Moderní psychologie definuje hysterii jako psychický stav s nestabilní emotivitou (citlivostí), se sklonem k primitivním reakcím, s pocitem neuspokojení a vnitřního napětí, který nutí nemocného, aby se tohoto nesnesitelného napětí zbavil. Z toho vyplývá, proč hysterický člověk vyvolává konflikty, střety, hádky a doprovází je mocnými gesty, hlasitými projevy, emocionálními výlevy a teatrálními scénami, upoutávajícími pozornost okolí.
Historie hysterie:
Hysterii jako první popsal „otec medicíny“, lékař Hippokrates. Jsou o ní zmínky v egyptských papyrech, vypráví se o ní řecká legenda, která vysvětluje její příčiny a dává nemoci název. Hysteria znamená totiž řecky děloha. Ta prý v ženském těle putuje, a dostane-li se do hrudi, žena se začne dusit a nemoc se v plné míře projeví. Další slavný lékař, Galén, uváděl, že hysterii způsobuje nedostatečné sexuální uspokojení. Jako léčbu pak doporučoval u vdaných žen pohlavní styk, u svobodných a vdov sňatek, nebylo-li to možné, pak masáže rodidel proudem teplé vody. Jak je vidět, byla hysterie dlouho chápána jako ženská nemoc. Dnes víme, že jí netrpí pouze ženy, ale i muži. Hysterických žen je však desetkrát více než mužů.
Reklama
Vzhledem k tomu, že hysterické chování je vrozené - jde totiž o poruchu v určitých oblastech mozku - můžeme příznaky pozorovat už i u malých dětí. Jde o děti problémové, neukázněné, často tyranizující rodiče i vrstevníky, předstírající nemoci a bolesti, vynucující si pozornost svého okolí hlasitým pláčem, křikem, všemožnými scénami, záchvaty zuřivosti. Rodiče se pak snaží předejít těmto výstupům tím, že dítěti v jeho požadavcích vyhoví.
Hysterie u dospělých:
V období dospělosti se hysterická psychopatie plně rozvíjí a hysterické chování má tendenci fixovat se. Postižená osoba je utvrzena v tom, že její reakce jsou správné, protože jimi dosáhla v dětství svých cílů. Neuvědomuje si důležitý fakt, že lidé raději vyhověli jejím požadavkům, aby předešli nepříjemným situacím, do kterých je tato hysterická osobnost dostávala.
Hysterický psychopat totiž postrádá pocity trapnosti, ale dobře vnímá, že ostatním jsou podobné situace nepříjemné. Vynucuje si pozornost především tam, kde to není vhodné, nebo od lidí, kteří nedokážou vyžadovanou pozornost dostatečně vyjádřit. Tyto osoby, převážně své blízké, pak trestá tím, že je zraňuje urážkami, útoky na slabá a bolavá místa, srážením sebevědomí, pomluvami, ničením jejich oblíbených věcí nebo různými rafinovanými a krutými způsoby psychického vydírání a týrání.
Nejhorší zbraní v rukou hysterického psychopata jsou děti. Ty používá k vydírání svého partnera. Staví se do role obětavého rodiče, bojujícího do posledního dechu za práva svých dětí, ale ve skutečnosti je sobecky zneužívá ve vlastním zájmu. Je připraven druhého rodiče lživými výroky natolik znemožnit, že ho dítě může na dlouhou dobu zavrhnout, přestat s ním komunikovat, ba dokonce „vymazat“ ho ze svého života.
Hysterická osobnost sama sebe prezentuje jako charakterního člověka, za všech okolností bezúhonného, vždy jednajícího podle zákonů morálky. U druhých pak vyžaduje, aby tyto její vlastnosti byly uznávány a oceněny. Aby si tuto pověst udržela, využívá k tomu promyšlené lži, bezostyšně si upravuje skutečnost ve svůj prospěch a na úkor druhých. Své neúspěchy svádí na jiné lidi, z konfliktů viní ostatní. To má důsledky především v pracovních vztazích. Situace se vyhrocují natolik, že tento člověk není schopen pracovat v kolektivu a často mění pracovní místa.
Zatímco staří Řekové měli na léčení hysterie jednoduchý recept – putující děloha buď sama odejde z těla nebo ji žena porodí spolu s dítětem - moderní věda považuje hysterii za poruchu, kterou nelze léčit. Lze pouze pomocí kombinace psychoterapie a farmakoterapie mírnit její projevy. Kdo by se však snažil hysterickému psychopatu vysvětlit, že je nemocný, a přimět ho k návštěvě psychiatra, může si být jistý, že mu bude předveden ukázkový hysterický výstup.